Září 2010

Fišpánská jablíčka

28. září 2010 v 17:15 | Mitsuki |  Naše kecy
Dnes, v den české státnosti, na našeho Václava, se nijak zvlášť nemuselo spěchat do školy ani do práce (i když můj tatínek tohle zrovna říct nemůže a není jediný), poněvadž nástup na tato naše stereotypní stanoviště byl přesunut až na středu. No a jak to tak bývá o takovýchto svátcích, člověk má sedět doma na zadku (ještě ke všemu když je tak hnusně) a koukat na posvátnou bedýnku, v níž se to už pěknou řadu let hemží barevnými pohyblivými obrázky. V televizním programu jsou tradičně pro všechny diváky přichystány přímé přenosy bohoslužeb a samozřejmě také pohádky.
A která měla to štěstí stát se námětem pro mé psaní?
Kdybych se první podívala na teletext, jak se jmenuje, okamžitě by mne odradila svým názvem Fišpánská jablíčka. To bude zas nějaká ta nová neoriginální slátanina, kde vás překvapí leda tak neosobitostí hlavních hrdinů. Nee, vážení, narazila jsem na takovou koňovinu (a s koni to má taky co dočinění), že by se Andersen a Němcová v hrobě obraceli. Jejího režiséra můžete znát jako vypravěče z Hříchů pro pátera Knoxe, Dušana Kleina. Ten se pro nás rozhodl pobavit velmi nevšedním zpracováním příběhu o dvojčatech Františkovi a Vojtovi, ze kterých si královští rodičové ne a ne vybrat následníka trůnu. Tak je klasicky vyšlou do světa, královna se při loučení vyvrací na balkónku, Vojtova milá svádí své slzy na cibuli.
Na cestě samozřejmě musí potkat kouzelnou "babičku" (Molavcovou bych udělala spíš tetičkou, ale to je jen detail ohledně jejího věku). Dostanou od ní kouzelné dary, vysvobodí pár království, aby vzápětí zjistili, že je jich nejvíc zapotřebí doma. Zlý čarodějník se svou dcerou totiž obsadil jejich zámek, rodiče zamkl do věže, poddané proměnil v kámen a teď jen vyčkává příjezdu princů coby potencionálních ženichů pro jeho ratolest. Díky čarovné babičce samozřejmě najdou způsob, jak ho porazit. Domů si už pak jen přivezou své nevěsty a vše končí šťastnou svatbou, při které babička prince opět podaruje, tentokrát fišpánskými jablíčky pro zkrácení čekání na potomky.

Kdybych měla vyprávět všechno, co mne šokovalo a uvrhlo se smíchem pod stůl, musela bych celý příběh převyprávět znovu se všemi detaily. Prostě se zkuste sami podívat na zvrhlá vystoupení transexuální čarodějnice, ržání naprosto nehereckých koní a jabka s afrodiziakem.
Pro absolutní odreagování přímo předepisuju jako recept!

Co s nima, když jsou úplně stejní?

Čarodějova dcera už si brousí zuby na království...

Kózelná babička...

No není to příšernost?

Jakto? Takto...

Krásná svatba na konec...


Victoria a její tvorba

27. září 2010 v 20:59 | Mitsuki |  Novinky
Dnes večer nevím, co bych ze sebe vymáčkla, tak jsem se rozhodla obeznámit ty, co neznají Victorii Frances. A víte co? Já ji ještě taky neznám a proto tvořím tento článek. Znám ji od Tsukiko, které jsem k narozeninám nadělila placičky s půvabnými obrázky této malířky. 

Takže, co tu máme...narodila se 25. října 1982 ve Španělsku, v městečku Valencie, jež leží na průmyslové oblasti zvané Pobřeží pomerančového květu (Costa del Azahar) u Valencijského zálivu. Zde také vystudovala Universitu de Bellas Artes (krásných umění).

Soubor:Catedral valencia.jpg

Známe tedy její rodný kraj, který se jeví jako krásné místo, na jehož půdu se zřejmě ráda vrací. Píšu vrací, poněvadž pobývá spíše na severozápadě Španělska v Galicii. 

Její malby jsou inspirovány gotickým stylem, dílem malíře Lusie Roya, ale také autory jako J.W. Goethe, E. A. Poe, Charles Baudelaire či Bram Stoker. 


Startem této umělkyně se stala trilogie Favole, kde můžete vidět něžné ilustrace různých dívek a dam. (nebojte se holky, na opačné pohlaví Victoria také nezapomněla :)


Svá díla poprvé představila veřejnosti na 22. ročníku Annual Comic Fair v Barceloně a poté v Madridu a USA.

Její další publikace:
  • Angel Wings (2005) Norma Editorial
  • El Corazón de Arlene (Srdce Arlene) (2007) Planeta DeAgostini
  • Misty Circus: 1. Sasha, el pequeño Pierrot (Misty Circus: Sasha, malý klaun) (2009) Norma Editorial
  • Misty Circus: 2. La Noche de las Brujas (Misty Circus: Noc čarodějnic) (2010) Norma Editorial
  • Dark Sanctuary (2009) Astiberri (Kniha + CD Dark Sanctuary)
Myslím si, že její kresby se staly pro spoustu amatérských malířů a malířek také hodně inspirativní a možná se přes ni začali trochu zajímat o historii různých uměleckých slohů a období.

4






Timyho nevěsta

25. září 2010 v 23:10 | Mitsuki |  Naše kecy
Bylo mi strašně divně. Špatně se mi dýchalo, byla jsem napjatá a na něco jsem čekala. Včera jsem od Tsukiko (které jsem svým hrubým odchodem asi ublížila, omlouvám se) odešla s horkými tvářemi a vysokým tlakem. Po večerní spršce mračen mi ztěžkl mozek i srdce a já měla pocit, že na mě každou chvíli vyskočí Ardelie Lortzová a začne mne kárat, že když jsem tu povídku před pár minutami dočetla, měla bych ji okamžitě vrátit, nehledě na to, že mi zbývá ještě ten pes a spousta dní do konce výpůjční lhůty.
Po shlédnutí Přátel a Partičky na mne přišla zase takové nálada, kdy se ve mně bouří emoce, bolí to a zároveň strašně hřeje a každý hned pozná, o jaký lidský cit se jedná. Dnes chci, aby to byla láska. Chci aby to dnes večer byla čistá, upřímná láska ke světu a životu, který mám možnost poznávat. Dnes večer jsem potřebovala hudbu, aby všechny se všechny pocity mohly uvolnit. A kdo jiný je mistrem kombinace hudby, emocí, zábavné animace a skvělých herců? Tim Burton! A aniž bych pomyslela na to, že se dnes vdává sestřenice Tsukiko (a o tom by měla psát asi ona) jsem si umínila, že dnešní noc je jako stvořená pro Mrtvou nevěstu Tima Burtona.
A teď, když tu tak sedím a poslouchám soundtrack Dannyho Elfmana, říkám si, že asi vůbec nemá cenu vyprávět celý příběh tří nešťastných novomanželů. Každý si z filmů a knih vezme něco pro sebe a já bych jen zbytečně spoilovala. Teď jen vím, že jsem dávno mrtvá nevěsta, že nemohu být milována, ale mohu jen milovat. Právo být smutný má jen ten, kdo není schopen milovat. Chtěla bych se rozlétnout do všech světových stran naráz, v tisících křídlech slyšet znít nokturno, jenž v tomto momentě náleží všem, co v něj věří.


A ještě pár slov...než nastane zítřek. Odvaha, noc a den, císař a rozum.

ČSR má Talent vs. Talentmania

19. září 2010 v 17:38 | Mitsuki |  Novinky

O těchto dvou pořádaných soutěžích už určitě všichni vědí. Nápis "Talentmania už za x dní" každému zacláněl před očima při Dr. Houseovi či Ulici a zřejmě měl diváka nalákat na tuto zábavní show.
(Ve mně jen budil pocit zděšení a výkřik "To už začne taky škola!") Ani Prima nemeškala a ke svému logu si přidala název "Českoslonesko má Talent". Reklamu si tedy každý zajistil dobře, ale ve vzduchu neustále visí ta otázka rivality:Kdo bude mít vyšší sledovanost?
Jelikož Prima skoupila licence k tomuto pořadu od Velké Británie, je nepochybné, že její verze bude zábavnější a originálnější. To, co předvádí Nova a její porota v sestavě Habera, Troška, Banášová a Šeredová, opravdu snižuje jejich úroveň. Chabé pokusy být vtipní se jim při zvaní slavných osobností, co se vydávají za soutěžící, vůbec nedaří. Tohle je tedy můj názor. Porotci Bílá, Kraus a Slávik jsou mi mnohem sympatičtější, objektivně hodnotí všechny uchazeče, aniž by ukazovali, jak velký je jejich slovník vulgarity. A soutěžící, které uvádí Prachař s Rauschem (no, jsou trošku přihlouplí, ale pro odreagování soutěžících je to tak akorát), se mi opravdu zdají jako nadějní Talenti, kterým se prostřednictvím této soutěže otevírají nové možnosti, protože i ten, kdo nepostoupí, se stoprocentně zviditelní a zvýší si šance pro celoživotní úspěch. Ale jen ten nejlepší se dostane až do Las Vegas bavit Ameriku...
Tato soutěž se mi tedy opravdu zalíbila a díky ní si aspoň trochu zpestřím nedělní večer, kdy už se přemýšlí o následujícím dni, který mám trávit ve škole (ne že bych do ní zas tak nerada, ale znáte to). Takže, neříkám "Čumte v jednom kuse do tý bedny", ale zkuste to aspoň na chvilinku o reklamě přepnout na Primu a uvidíte, že je to lepší než pět minut bezútěšně koukat, odkud ta ženská najednou vytáhla nový Perwoll magic nebo přemýšlet, jestli ten úchyl, co si furt libuje v těch smradlavejch voňavkách, je teda muž nebo žena.

Tohle je trocha toho, co jsem na youtubku našla a co se mi líbilo.

S takovým oranžovým kufříkem jsme hráli u babičky :o)...





Těším se na další Talenty, ale i na ty, co se jen tak z prči ukážou v televizi a pak nečekaně postoupí. :o)

S m r T

6. září 2010 v 20:26 | Mitsuki |  Naše kecy
Dřív nebo později bych se stejně k tomuto stavu dostala, ať už kvůli svým depresivním myšlenkám anebo novému tématu týdne.

Nebudu to nijak zaobalovat ani rozvádět ( i když hovořit o tom, a věřte, že i psát, je velmi těžké), včera večer mi zemřel dědeček. Prostě šel na záchod a tam se mu začalo špatně dýchat, protože měl nemocné plíce. Ano, naposledy vydechl na místě, které se zdá neuctivé a nehodné tohoto posledního procesu v těle člověka, umírání. A přesto si smrt nevybírá a přichází, kdy se jí zachce. Nikdy nezapomenu na to, jak ho můj táta podpíral u mísy, jak babičce přeskočil hlas do jemného slabého tónu a na ten pach výkalů. Nečinně jsem tu půlhodinu, co ho ještě oživovali zdravotníci, seděla v kuchyni, zírala na své prosebně sepnuté ruce a v momentech, kdy přístroj vždy ohlásil, že nenaskakuje žádná životní funkce, mi přebíhal mráz po zádech. Poznala jsem smrt z pohledu přihlížejícího a pořád si říkám Kdybych se tam na něho šla podívat, když se mě mamka ptala....
A jediný argument, který mne napadá A neprodloužila bych mu tak jenom jeho trápení v nemocném těle? Není snad smrt pro nemocné lidi opravdu vysvobozením? "Duše vzlétne do éteru"...
Těžko říci, jestli za jeho odchod do jiného (jakého?) světa mohu já, těžko říci, jestli je mu teď dobře nebo špatně (spíš nijak?) a ani si nemyslím, že po tomhle něco o smrti vím.

Z paměti se mi také nikdy nevymaže chvíle, kdy jsem se vracela z knihovny s historickými romány pro babičku. Spatřila jsem oslňující zář zapadajícího slunce, přitom obloha nade mnou byla zatažená a začínalo z ní něžně pršet. Neumím tu chvíli nijak básnicky popsat, ale zdálo se mi, jako by se v ten okamžik něco spojilo...teplo života a chlad smrti. V rukou jsem držela parte, která zbyla a ponořila se do tohoto mocného okamžiku.

Plakala jsem v návalech uvědomění, že děda tu byl a už není, a asi ještě plakat budu. Pro Lúmennku jsem asi velký sobec, ale prostě ty slzy nezadržím, derou se samy a neptají se, jestli jsem s tím smířená. Stejně nám ale nezbude nic jiného, než ho pustit a nechat odplout na onen druhý břeh a schovat si na něj jen vzpomínku. 

Kdo v srdcích žije, neumírá...
...a světla plnou hrst
sevřel naposled.

                   František Hrubín

Gackt fotky 2

1. září 2010 v 15:22 | Mitsuki |  Gackt
Bunraku Ga
gakkki
Gackt-dessuu
Gaaaaku
gottago
flowers
dudebackoff
ga in game
liveshow
gacktbunraku
Gackt 2010
Gakuto študent
SkovanáG
G slint
Zvláštní rty G
G a ....
G a k u t o - s a n
Hy hy hy Ga
g

Gaku wall