Červenec 2009

Podoba hvězd aneb kawaii kukadla

27. července 2009 v 12:51 | Mitsuki |  Naše výtvory
Ohayo!
Nevím, jestli jsem to zařadila do správné kategorie jako je Naše výtvory, ale tak malování jsem k tomu potřebovala, tak dejme tomu, že to tak sedí.
Všimli jste si té podoby? Podoby Ayumi Hamasaki, královny popu, a Mikua(nevim, jestli to skloňuju dobře), zpěváka z An cafe? Nejsou si ani tak moc podobní...ale v těch očích...mají podobné oči. Tsukiko mi říkala, že když byl Miku malý, posmívali se mu ostatní kvůli jeho velkým očím. Podle mě jsou ale jeho kukadla děsně rozkošný.
No, posuďte sami. (Jestli sem vůbec někdo zavítáte...)


Odhalení!!! Právé tváře Mitsuki a Tsukiko!!

21. července 2009 v 12:53 | Mitsuki |  Naše výtvory
Pořád tady píšem, přidáváme obrázky a různý výtvory a nikdo nás vlastně nezná.
Ehm...tenhle obrázek jsem vytvářela v doll makeru, má to být vyobrazení Mitsuki a Tsukiko. No, zkuste si to představit živě!

Vlevo: Mitsuki; Vpravo: Tsukiko

Chibíci animáci

21. července 2009 v 10:38 | Mitsuki |  Blbůstky
Našla jsem zas jednu takovou blbinku s chibíkama z anime (No..je tak i Harry Potter, takže to asi jen animáci nebudou...). Avšak zjistila jsem, že některý postavy vůbec neznám. A to si říkám otaku!!!!

Pro obrázek klik sem

wallpaper.. n_n

2. července 2009 v 2:44 | Tsukiko |  Naše výtvory
Táákže, vyžírám poslední kapičky slávy, než nadšení kolem nich zcela opadne xD

Někteří ví a ostatním to teď řeknu- na www.jrock.cz probíhá soutěž o dvě alba Uroboros. Úkolem soutěžících bylo charakterizovat svého oblíbeného člena skupiny. Ne, nesoutěžila jsem, nicméně jeden soutěžní příspěvek mě zaujal a oslovil natolik, že jsem z něho udělala wallpaper n_n

Ani ne tak kvůli tomu wallu, ale spíš pro ty krásný a trefný charakteristiky jednotlivejch členů- kliknout tady...

Dir en Grey.. aneb Tsuki píše o koncertě

2. července 2009 v 2:12 | Tsukiko |  Dir en grey
Ano, už je to tak- Tsukiko píše článek!
Vím, to se asi ještě nestalo ale.. Teď si říkám, že bych to přece jen měla dělat častějc, ne jen všecko nechávat na Mitsuki.. stydim se, stydim.. >-<
A ještě jedna omluva, a to všem čtenářům tohohle blogu (to byl vtip xDD), že reportáž z koncertu píšu až týden po něm, ale.. xDD Stejně pochybuju, že by si někdo četl tak dlouhej článek (možná snad jen Mitsuki.. a možná ani ne..>-<), ale dala sem do toho veškerý svoje pocity, myšlenky, vzpomínky, a spisovatelský buňky, tak mě neserte a čtěte xDD

Mno tak abysme se někam dostali, pustím si Glass Skin pro navození atmosféry a pokusím se vrátit do chvíle, kdy jsem já a má přítelkyně E. (čistě.. pro udržení anonymity xD) stály před palácem Akropolis, samy dvě, na druhé straně republiky, cítily mravenčení v bříšku a nervozitu po celým těle, a čekaly jsme... na NĚ!
(ááno, na fotce stojíme před Akropolisem, E. fotí jejich tourbus a já piju SHOCK..)


U Akra jsme se setkaly asi ve čtyři odpoledne, posilnily se SHOCKem (což je energetickej nápoj, kterej v situaci, kdy jste celí vzrušení, vyklepaní a nervózní, to nejhorší, čeho se můžete napít, protože to vaše pocity ještě milionkrát prohloubí...>-<) a čekaly. Při našem příchodu tam bylo snad okolo padesáti lidí, z převážné většiny samozřejmě holek- osobně jsem předpokládala, že tam bude tak plno, že si tam sotva bude kde stoupnout, no spletla jsem se. Téměř všichni byli prefektně visual kei-ově vystajlovaní- rozježený hára, skvělý líčení, barevný kontaktní čočky, a těch všelijakejch hader, co měli! V té chvíli mi to přišlo naprosto skvělý a měla jsem pocit, že mezi ně snad ani nepatřím, skoro jsem se styděla, že nevypadám taky tak "drsně". Teď jsem ale spíš toho názoru, že jsme přece přišli na Diru, ne ukázat, jací jsme machři- je to jejich koncert, ne naše módní přehlídka, tak proč dělat senzaci ze sebe, když senzace jsou tu Dir en Grey? Vlastně to nechápu...>-< Ale aspoň se člověk nenudil, když se bavil tím, že koukal kolem sebe xD Ne jenom proto to uteklo tak rychle- a bylo půl sedmé a vešli securiťáci (=ochranka, pro mou mamku a podobný retardy xDD). A začali nás po dvojicích pouštět dolů do sálu! To se nás teprve zmocnilo nadšení!

Když jsme s E. vběhly do sálu (ano, vběhli, ostatní prostě vešli, my sme ale vběhly jako střely xD) pevně jsme se objaly a začali se děsně smát- těch pár, co už tam bylo a klidně postávalo kolem nás, se na nás jen dívalo a usmívalo se našemu chování, nevypadali naštvaně, spíš pobaveně. Zato já naštvaná byla, na ně, takový lidi bych zfleku vraždila!! Na co tam chodí, když sou tak v klidu, žádný nadšení, žádná radost?! To nepochopím!!
Před náma bylo podium, na něm dvě kytary, basovka, bicí a několik mikrofonů. Za tím vším byl obrovskej nápis DIR EN GREY.

A bylo sedm. V sedm to mělo začínat. Nic. Ani předkapela! Tehdy jsme ještě nemohli vědět, že s předkapelou nastaly potíže a nemohli se dostavit. Snad pár minut po sedmé začalo publikum (které se mezitím rozšířilo na snad ani ne dvě stovky a u toho také zůstalo) sborově skandovat "Dir en grey! Dir en grey!" I my. Ovšemže to k ničemu nebylo, ale aspoň jsme jim dokázali, že i tak malý počet lidí dokáže projevit velké nadšení. Což jsme jim ostatně v následujících minutách koncertu dokázali ještě nesčetněkrát. Sotva umlkl i poslední hlas, ze zákulisí se vynořil první člověk- dokonale tvarované tělo, podlouhlé černé vlasy, v rukou kytara. Žádný div, že se celým sálem rozeznělo nadšené "Kaoruuuu!!!" - ne, samozřejmě, nebyl to on xDD Byl to jen "ladič kytar" nebo někdo podobný z jejich lidí. Onen člověk se v následující půlhodině vynořil asi třikrát a pokaždé na sebe strhl veškerou pozornost a rozpoutal zbytečné nadšení. A pak, v půl osmé, zhasla světla. Jako bouře se na pódium vřítila banda pěti vymodlených umělců a publikum začalo doslova šílet. všichni se chopili svých nástrojů, Kyo zaujal své místo pár centimetrů před první řadou a hned začali hrát první song.

Zezačátku se Diru netvářili nikterak nadšeně, přece jen jsou zvyklí hrát před publikem čítajícím několikanásobně víc fanoušků. Ale asi dvě odehrátý písničky- nanejvýš tak dlouho jim trvalo, než si uvědomili, v čem je síla Čechů. Jsme malí, je nás málo, ale když něco milujeme, tak z celýho srdce a umíme to dát kurevsky najevo! A co teda koluje na netu o tomhle koncertu? Že Dir en Grey se skvěle bavili, užívali si to, dokonce Kyo byl jako vyměněnej a ukázala se tam jeho šťastná tvář, Die se celej koncert prosmál a proflirtoval s fanouškama (dával jim i napít svýho piva x)), prý stydlivý a zakřiknutý Toshiya běhal po celém pódiu, dělal na nás povzbuzující gesta a udržoval publikum ve varu, dokonce i jindy chladný Kaoru se usmíval- i na mě! Usmíval se na mě! ÁÁÁ! Víte, jaký to je, kdy na vás kouká, tak povýšeně se usmívá a přikyvuje, a říká vám tím pohledem "Jo, jen křič, šil po mně, miluj mě, já vím že jsem dobrej, tak pokračuj, jo, to je ono, víc, víc..." Prostě a jednoduše- my do toho dávali všechno, oni do toho dávali všechno, panovala tam perfektní atmosféra a i když mnozí z nás (včetně mě) málem umírali na dehydraci a omdlívali vyčerpáním, byli šťastní.

Protože ve chvílích jako byla tato nejste schopni odhadnout čas, vše vnímáte jakoby jen napůl, v mlze, všechno vám splyne v jeden okamžik štěstí, protože vše je jakoby mimo realitu a jediné, co z jejich přítomnosti vnímáte zcela plně, je právě jen ta přítomnost- to proto bych vám ještě donedávna byla schopná odpřísáhnout, že tak náhle, jak se na pódium vřítili, tak rychle z něj i odešli. Že prostě dohráli a zmizeli. A proto jsem taky byla na konci rozmrzelá a nebyla jsem schopná připustit, že už jsou pryč, že už je po všem. Proto jsem byla tolik zoufalá, proto jsem brečela- že prostě jen tak zmizeli. Nicméně, když jsem později četla jeden článek na internetu, psalo se v něm, žeprý po dohrátí posledního songu na pódu setrvali neobvykle dlouhou dobu. Tak jsem se zamyslela. A ano, je to přece jen pravda- vždyť po nás potom prskali a rozlívali svoje pití, házeli kelímky, ručníky, trsátka, paličky (což byl snad jediný okamžik, kdy jsem viděla i Shinyu xD), někdo se s Diem přetahoval o šátek na ruce- tohle všechno muselo trvat minimálně čtvrt hodiny. Přiznávám, že jsem jim křivdila, ale jsem ráda, že jsem jim křivdila a že s námi skutečně zůstali... dlouho ;o)) I když "dlouho" není taky zas tak úplně pravda, celý koncert trval pohou hodinu a půl. No ale co, Dir en Grey jsou sice pryč- ale ty zážitky nám nikdo nevezme, ne..? n_n


Mno a a na závěr.. Je asi nutný poukázat na negativa. Hned při příchodu si mohl každý povšimnout, že šatny, kde se odkládaly věci, nikdo nehlídal, nebýt toho, že tam byli samí slušní lidi, klidně se to tam mohlo rozkrást. Při propouštění do sálu se ukázal další nedostatek- žádná ochranka nedělala osobní prohlídky, takže si s sebou mohl kdokoli vzít třeba nůž nebo pistol a všechny vyvraždit, dokonce i samotný Dirýsky, což by se jinde než v Praze asi nestalo. A další nedostatky přímo o koncertě- oragnizítoři museli poslat pryč předkapelu, protože pro ně prý "nezařídili šavle na ozvučení jejich aparátu" (neptejte se mě, co to znamená, nechápu hudebnickej slang, tuhle informaci mám z oficiálního blogu té předkapely xD). A ozvučení samotnejch Diru taky stálo za hovno, především my vepředu jsme slyšeli více-méně jen rachot. Ale dost už kritiky, to nikoho nezajímá a mně osobně to stejně vůbec nevadilo a žádnýho nedostatku jsem si ani nevšimla, takže.. n_n

PŘÍSAHÁM, ŽE PŘÍŠTĚ JEDU S MITSUKI, PROTOŽE ŽÁDNÝ ŠTĚSTÍ, KDYŽ HO NEPROŽIJU S NÍ, NENÍ SKUTEČNÝ ŠTĚSTÍ- A ONA TO VÍ!